1. Metadata (MD)

Rozlišujeme tyto základní typy metadat:

• Popisná (někdy též nazývána bibliografická)

  • U popisných metadat platí "čím více, tím lépe". Pro popis jakýchkoliv typů digitalizovaných dokumentů je žádoucí využívat standardní popisná MD. Na UK jsou nejčastěji využívány MARC21, Dublin Core a MODS. Jediným "povinným" prvkem je v popisných metadatech je identifikátor. Může jít např. o systémové číslo z CKIS (Centrální katalog Univerzity Karlovy).

• Strukturální

  • Definují vnitřní organizaci či strukturu digitálního objektu. V případě zpřístupnění jsou nezbytná pro správné zobrazení a navigaci digitálního objektu. Své významné postavení mají i v oblasti dlouhodobé ochrany/archivace. Pro strukturální metadata je žádoucí využít dílčí část (<structMap>) metadatového standardu METS².

• Administrativní

  • Slouží především ke správě a řízení digitálních objektů. Poskytují časové informace o vzniku a úpravách digitálního objektu, specifikují okolnosti digitalizace. Často do této kategorie spadají ochranná a technická metadata.

• Ochranná (nebo též archivační)

  • Podporují a dokumentují proces dlouhodobé ochrany. Někdy jsou považovány za podsložku technických a administrativních MD. Zahrnují například informace o dokumentech a způsobu jejich využití; změny, které byly na souborech provedeny, odkazuje na provenienci; udržuje seznam zodpovědných osob za dlouhodobou ochranu apod. Za minimum v tomto ohledu lze považovat informaci o provenienci (kdy, kdo a jakým nástrojem výsledné digitalizáty) vytvořil.

• Technická

  • Technická metadata reprezentují technické charakteristiky počítačových souborů výstupů digitalizace (např. údaj o datovém formátu zdroje, velikosti souboru, kontrolním součtu aj.). Měla by respektovat XML schéma NISO Metadata for Images in XML (NISO MIX). Toto schéma nabízí formát pro výměnu a/nebo uchování dat specifikovaných v Data Dictionary - Technical Metadata for Digital Still Images (ANSI/NISO Z39.87-2006).

2. Dlouhodobá ochrana - formáty

Kritéria: rozšířenost, podpora, ochranné mechanismy (DRM apod.), zveřejnění, kvalita dokumentace, stabilita, snadná identifikace a validace, práva duševního vlastnictví, podpora metadat, komplexnost, interoperabilita, životaschopnost, vícenásobná použitelnost (re-usability)³.

Je žádoucí volit formáty bez komprese. Vodotisky pro archivní kopie řešit pomocí autentizačního bitového vzorku (tzv. skrytý vodotisk), nikoliv pomocí viditelného vodotisku.

3. Technická specifikace digitalizace

• kontrolní součty - pro kontrolu neporušenosti vytvářených souborů je nutné generovat alespoň jeden ze tří nejčastěji využívaných kontrolních součtů - MD5, SHA nebo CRC)

• názvová konvence souborů - pro potřeby případného univerzitního LTP systému je vhodné dodržovat jednotné názvosloví výsledných souborů digitalizačních výstupů. V názvech souborů se nedoporučuje používat diakritiku, mezery a symboly

  • Návrh názvu souboru: identifikátor_fakulta/soucast_zkraceny-nazev_dalsi-volitelne-popisky.formát. Identifikátor může být např. SYSNO z Alephu nebo jiný jednoznačný identifikátor, který je evidován (např.123456789_ETF_Evangelia_skrin12_police7.tif)

• evidence průběhu digitalizace plánovaných a již digitalizovaných dokumentů, včetně přiděleného identifikátoru/názvu souboru, který identifikátor obsahuje (např. pomocí některého z tabulkových procesorů)

• strukturování a seskupování logických celků - pomocí METS nebo např. při vkládání dat do DigiToolu formou CSV

• namátková kontrola naskenovaných výstupů, aby bylo možné včas doladit případné nedostatky

• DPI/PPI - minimální počet pixelů na palec pro archivní dokumenty (Master Copy) je 300 dpi. U původních předloh většího formátu a kde to umožňuje velikost zálohovacích zařízení, je možné pro obrazové dokumenty využít i vyšší DPI/PPI.

4. Zpřístupnění pro obraz

Podrobnější popis repozitářů UK pro všechny typu dokumentů lze najít na tomto webu, v sekci Repozitáře.

5. Návrh workflow (fáze 1-7)

6. Terminologie

Vysvětlení některých výše uvedených termínů a akronymu lze najít v abecedně řazeném seznamu.